Charakteristika
Poranění krční páteře jsou charakterizovaná tím, že jsou zřídka způsobena jen přímou silou na páteřní struktury, jako například při střelném nebo bodném zranění nebo následkem poranění těžkým předmětem (zadní struktury). Ve většině případů dojde nefyziologickým působením sil k nepřímému zranění páteřního(-ních) segmentu(ů) (komprese, flexe či extenze, rotace). Následkem úrazů krční páteře vzniká instabilita pohybového segmentu, tím je ohrožena integrita nervových struktur páteřního kanálu (mícha, kořeny).
Poranění krční páteře se vyskytuje jako monotrauma, sdružené poranění a bývá někdy při prvotním vyšetření pacienta po úraze nepoznáno. Při úrazech hlavy se nesmí zapomínat na vyšetření krční páteře, protože tato poranění bývají často sdružená. Jeho komplexnost konzervativního a operačního léčení vyžaduje proto s výjimkou léčení distorzí krční páteře, léčbu na specializovaném pracovišti (traumacentrum, specializovaná ortopedická, neurochirurgická či chirurgická oddělení). Tato pracoviště by měla být k tomuto účelu akreditována. Akreditace specializovaných pracovišť pro spondylochirurgické operace bude vystavena na podkladě určitých personálních a materiálových kritérií, které stanoví akreditační komise MZ ČR ve spolupráci s odbornými organizacemi (Českou spondylochirurgickou a dalšími odbornými společnostmi, Lékařskou komorou). Je bezpochyby třeba koncentrovat síly a prostředky do několika stávajících takto specializovaných pracovišť a ne budovat další zařízení, protože to je ekonomicky nejméně nákladné a pacientům se tak dostane nejlepšího ošetření zkušeným týmem. .
Personální připravenost znamená, že tuto spondylochirurgickou skupinu vede odborník s druhou atestací, který absolvoval odborné stáže a kursy, které svou náplní plní požadavky této komise (certifikáty). Spondylochirurgický tým na tomto akreditovaném pracovišti musí být v počtu dostatečně veliký, aby byla možná pohotovost pro úrazy páteře po dobu 24 hodin denně.
Materiálová připravenost znamená, že toto pracoviště je vybaveno pro diagnostiku, operativu a pooperační péči všech úrazů páteře (viz odstavec “Operační výkony” a “Výstupy”).
Klinický obraz
Úrazy krční páteře jsou patologicko-anatomicky charakterizované takto:
- poranění vazů
- izolovaná poranění plotének
- izolovaná poranění obratlových těl
- poranění obratlů kombinovaná s poraněním plotének
- poranění oblouků, kloubních a dalších výběžků
- čisté luxace meziobratlových kloubů
- kombinace
Moderní klasifikace poranění krční páteře respektují tuto patologicko-anatomickou charakteristiku a vyjadřují se zároveň k stupňi závažnosti poranění a prognóze. Podrobná a často používaná klasifikace Aebiho a Nazariana (1) vychází ze skutečnosti, že krční páteř se liší v segmentech C1 a C2 (horní krční páteř) od segmentů C3 až C7 (dolní krční páteř). Rozdělení na typy A, B a C a do skupin a podskupin 1 až 3 respektuje rozsah úrazové instability či reziduální stability, odlišuje přední a zadní sloupec páteře a diferencuje mezi převážně kostním, převážně vazivovým a kombinovaným poraněním. K stanovení klasifikace úrazu je třeba konvenční rentgen a CT (Počítačová tomografie) (6, 24). V mnoha případech je dnes zapotřebí připojit i vyšetření magnetickou rezonancí (MRI). Bez MRI nelze jinak než operační explorací stanovit poškození měkkých struktur – vazů, kloubních pouzder a meziobratlových plotének.
Přednemocniční péče
K určení diagnózy vedou
- anamnéza (adekvátnost úrazu, mechanismus úrazu)
- bolestivost v oblasti krku, hlavových kloubů (pohmat, poklep, hybnost)
- hmatná deformita (vzdálenost proc.spinosi, ligamentum interspinale)
- neurologický deficit (míšní léze, kořenové dráždění, motorika, sensitivita, krční sympatikus)
Při vyproštění, ošetření v místě nehody a transportu těžce zraněného je nezbytné vždy myslet na poranění krční páteře. V místě nehody je třeba zraněnému pokud je při vědomí položit otázky “máte bolesti v oblasti páteře” a “cítíte ruce, cítíte nohy a můžete s nimi pohnout?”
Nezbytná opatření jsou:
- Vyproštění v neutrálním postavení páteře. Držení hlavy mezi dvěma dlaněmi lehkým tahem
- Transport nejlépe na rovném tvrdém lehátku (vakuová matrace, speciální extenční lehátko typu “Bohunice”, speciální pomůcky k zabránění rotace hlavy)
- Vždy nasazení krčního límce, který nekomprimuje krční žily (nitrolební tlak!), nejlépe límec typu Philadelphia, Stiffneck, Miami apod.(8). Takový límec se opírá o šiji, o bradu a o sternum.
Způsob transportu na specializované pracovišti, tedy s akreditací pro spondylochirurgické operace, je regionálně stanoven a organizován.. Je-li úraz páteře diagnostikován teprve po přijetí do regionální nemocnice, kde není spondylochirurgické pracoviště, měl by být navázán co nejrychleji kontakt s nejbližším specializovaným pracovištěm. Pro překlad zraněného s poraněním krční páteře je vhodný letecký transport. Je-li silniční transport do úrazového centra reálny během 45 minut, přichází v úvahu transport vozem RZP. I když zajištění dýchacích cest intubací během překladu není nutné, musí se s ním počítat (překlad s lékařským doprovodem, vybavení pro resuscitační péči).
Cave: Izolovaná poranění krční páteře jinak nevyžadují zvláštní medikamentózní opatření, jak tomu je u sdružených poranění míchy. Repoziční manévry jiné než tah za hlavu mezi dvěmi dlaněmi ve fázi přednemocniční jsou nebezpečné a nedoporučují se.
Diagnostika
Vedle klinických vyšetřovacích metod (anamnéza, klinické lékařské vyšetření) se stanoví diagnóza “Poranění krční páteře” následovně:
- Konvenční rentgen ve dvou standardních projekcích (ap., boční). Pro zobrazení celé krční páteře na bočním snímku je nutný dostatečný tah za obě ruce! Cave: Nelze vyloučit zranění krční páteře bez zobrazení 6. a 7.obratle!
- transorální RTG-snímek na horní krční páteř (C1 a C2, dens axis)
- šikmé snímky (levý, pravý) na intervertebrální klouby a foramina intervertebralia. Snímek na C-Th-přechod se zvednutou paží na straně rtg-lampy (plavecká poloha)
- CT vyšetření: Topogram celé C-páteře, když konvenční rentgen není kvalitní nebo výstižný (C-Th přechod!), cílené scany v etáži poranění (po 2mm), sagitální rekonstrukce v rovině obou sloupců a v rovině intervertebrálních kloubů.
- Magnetická resonance (MRI), suverénní metoda zobrazení míchy a jejich obalů
- význam může mít také klasická rentgenologická tomografie
CT vyšetření slouží k upřesnění konvenčním rentgenem stanovené diagnózy. Pomáhá při stanovení správné klasifikace zlomeniny a pomáhá při určení operační strategie. 3-D CT může při těchto vyšetřovacích postupů pomáhat, není ovšem conditio sine qua non.
Další vyšetřovací metody nepatří k standardním vyšetřovacím metodám:
- CT perimyelografie (nahrazuje klasickou perimyelografii), zvláště pro diagnostiku patologie plotének a kořenů
- zcela výjimečně funkční snímky (max.předklon, max. záklon). Cave: Jen u pacienta se zachovaným vědomím za účast erudovaného lékaře, nejlépe skiaskopií nebo pod rtg-zesilovačem)
- funkční vyšetření cévního řečiště pomocí MRI
- neurofyziologická vyšetření (EMG, EP) významné spíše v diagnostice poranění míchy a nervů (viz standardy “Komplexní péče (comprehensive care)u poranění míchy”).
Terapie
K rozhodnutí o léčebním postupu je nutné stanovit, zda jde o poranění “stabilní” nebo “instabilní”. Instabilita je dostatečně definována (White and Panjabi,31):
| “Instabilita je ztráta schopnosti páteře udržet při vystavení fyziologické zátěži takové postavení obratlů, aby nedocházelo k okamžitému nebo následnému poranění míchy a nervových kořenů a současně nedocházelo k vývoji invalidizující deformity a výrazné bolestivosti” |
Konservativní terapie není schopná “instabilní” typ poranění vyléčit bez rizika chronické instability nebo bez hrozící deformace osy páteře. Konzervativní terapií často nelze nervové struktury dekomprimovat.
Operace krční páteře umožňuje
- stabilizaci a urgentní dekompresi míchy (viz standard “Komplexní péče u poranění míchy”) s možností maximální restituce
- zabránění sekundárnímu poškození míchy a prevenci pozdních poúrazových změn míchy
- brzkou rehabilitaci
- snížení rizika nespecifických komplikací
- obnovu anatomických struktur páteře (prevence trvalých následků)
Léčení pomocí halo-vesty (7, 12)patří mezi konservativní a operační léčbu. Tento halo-aparát zajišťuje v kombinaci s hrudní částí (halo-vesta) dobrou imobilizaci krční páteře. Je proto metodou volby v léčbě následujících poranění:
- zlomeniny jednoho nebo obou oblouků prvního obratle (atlas) s dislokací massae laterales do 7mm, t.z. že není přetrženo lig.transversum atlantis.
- zlomeniny dens axis typu B 2.1 (Anderson I), některé zlomeniny těla axis (B 2.2, Anderson III)
- zlomeniny isthmus axis bez významné dislokace (typ B 1.1, Effendi I) (Alternativa: navigační operační metody ze zadního přístupu)
- některé kombinované poranění C1/2
- izolované “převážně kostní” poranění předního nebo zadního sloupce dolní krční páteře, kde lze předpokládat reziduální stabilitu poraněného segmentu, např. zlomeniny předního sloupce s jen nevýznamnou kompresí (A1) nebo zadního sloupce bez rizika luxace (B1, B2)
- unilaterální luxace dolní krční páteře s dostatečnou stabilitou po repozici
- zlomeniny krční páteře v dětském věku (4)
Halo-vesta se skládá ze sady kovových kruhů (u zahraničních typů také z rtg-transparentního uhlíku), ocelových či titanových hrotů, které kruh patřičně velikosti fixují k lebce. Dále patří k tomu dvoudílná hrudní část,vesta v různých velikostech a spojovací elementy. Až na vyměnitelnou textilní vložku lze halo používat vícekrát. Vhodné jsou typy, které se dají použit jako repoziční a extenční zařízení předoperačně, v kombinaci s halo-vestou ke konservativnímu léčení a k upevnění k operačnímu stolu během operace (30). Kompletní český typ halo, který by všechny požadavky splnil, t.č.není na našem trhu.
Operační stabilizace je nutná u instabilních poranění páteře. Jsou vypracované přední a zadní přístupy, které mohou být použity také kombinovaně. Rozhodující pro volbu přístupu jsou:
- lokalizace tlaku na nervové struktury a typ instability
- tradice a erudice spondylochirurgického pracoviště
- dostupnost různého osteosyntetického materiálu,
- dynamický vývoj k minimálně invazívním operačním metodám, např. CT navigace (27), infračervená navigace, endoskopické výkony, použití operačního mikroskopu.
Operační výkony
Operace krční páteře vyžadují speciální příslušenství operačního stolu (halo-fixace, okcipitální opěrka, trakční zařízení za obě ruce) a výkonný RTG zesilovač , u některých operací (dens axis) dva RTG-zesilovače.
| Operace |
|
|
|
|
|
|
|
| Alternativa |
| 1. Operace okcipito-cervikálního přechodu |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zadní přístup (2) |
|
|
|
|
|
|
|
| halo-vesta |
| Princip |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Indikace |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| stejná indikace |
| Výhody |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| neinvasivní |
| Nevýhody |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| nižší stabilita, riziko redislokace |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pooperačně |
|
|
|
|
|
|
|
| halo celkem 12 týdnů |
| halo-vesta 6 týdnů, u kooperativních pacientů také |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2. Horní krční páteř (C1 a C2)
Zadní přístup (2,3,17)
| Operace podle Gallieho (4) |
|
|
| podle Brookse a Jenkinse |
| Princip |
|
|
|
|
|
|
|
| stejný |
|
|
| alternativa: různé svorky |
|
|
| Indikace |
|
|
|
|
|
|
|
| stejné, lze použít také u zadní |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Výhody |
|
|
|
|
|
|
|
| biomechanicky stabilnější než |
|
|
|
|
|
| Nevýhody |
|
|
|
|
|
|
|
| sublaminární preparace dvou oblouků |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pooperačně |
|
|
|
|
|
|
|
| stejná |
| Transartikulární fixace podle Magerla (2, 15) |
| alternativa: |
|
|
| transorofaryngeální přístup (13) |
| Indikace |
|
|
|
|
|
| Výhody |
|
|
|
|
|
| Nevýhody |
|
|
|
|
|
| Chirurgická technika |
| alternativa |
|
| standardní šrouby 3.5mm |
|
| standardní vrták 2.5mm |
|
|
|
|
|
|
| Pooperačně |
|
|
| krční límec (Philadelphia) 6-8 týdnů |
|
|
|
|
|
|
| přední přístup |
|
|
|
|
|
|
| Kompresní osteosyntéza dens axis (5) |
| alternativa |
|
|
| zadní podle Galliho nebo Brookse |
| Princip |
|
|
| tahová osteosyntéza zlomeniny typu II |
| typ I nevyžaduje operaci |
| Indikace |
|
|
|
| halo na dobu 4-9 měsíců |
|
| lepší: zadní podle Gallieho a Brookse |
| Chirurgická technika (2, 5) |
| endoskopická technika |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| použití jednoho šroubu |
| Výhody |
|
|
|
|
|
| Nevýhody |
|
|
|
|
|
|
| použít protiskluzovou dlažku |
| Pooperačně |
|
|
|
|
|
3. Operace dolní krční páteře (C2/3 – C7/Th1)
Zadní přístup
| Operace |
|
|
|
| alternativa |
| Dlahové techniky |
|
|
| ||
|
|
|
|
|
|
|
| Princip |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Indikace |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
háčková dlažka (Magerl), 3.5mm |
| Výhody |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| méně invasivně, jen jeden šroub do horního obratle |
|
|
|
|
| menší riziko poranění nervů |
|
|
|
|
|
|
| Nevýhody |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| náročná operační technika |
|
|
|
|
| nižší nebezpečí |
| Chirurgická technika (23) |
|
|
|
| (11,18) |
|
|
|
|
| Dvě “háčkové” dlažky buď přes jeden nebo dva segmenty |
|
|
|
|
| Dolní okraj oblouku obratle |
|
|
|
|
| Standardní šrouby 3.5mm jsou pevně |
|
|
|
|
| Směr šroubů mediolaterálně 20-25° horizontálně 40° odklon |
|
|
|
|
| Sledování vrtáku v boční projekci rtg |
|
|
|
|
| Interspinózní štěpu tvaru H |
| Pooperačně |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Philadelphia límec 3-6 týdnů |
| Tyčový systém |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| alternativa |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| výše jmenované dlahové techniky |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Princip |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Indikace |
|
|
|
|
|
Výhody
- implantáty pro horní C páteř až na horní Th-páteř
- optimální aplikace šroubů
- spojení výhod techniky rekonstrukčních a háčkových dlah
- zvláště vhodné pro delší stabilizace
- možné torakálně napojit na tyčové systémy pro hrudní
páteře – viz standardy “Léčení úrazů hrudní a bederní páteře”
Nevýhody
- jako u dlahové techniky
- nelze instrumentovat poranění předního sloupce
Chirurgická technika
- univerzální stavebnicový systém: 3.5mm tyčky,
okcipitální tyč, spojovací elementy pro C2 a C3-C7 (Th),
sublaminární háčky (dvě velikosti), samořezné 3.5mm šrouby,
paralelní konektory, - vhodné je prvně instrumentovat horní a dolní obratel,
poté další napojit
Pooperačně
- závislé na rozsahu stabilizace 6-12 týdnů Philadelphia-límec
Alternativně: halo
Přední techniky
Dlahová technika
Princip
- vždy použitím RTG zesilovače
- přední tahový princip (stabilní při extenzi, méně při flexi)
- vždy v kombinaci se solidním kostním štěpem (10,22)
o alternativa
biokeramická nebo kovová náhrada
Indikace
- indikace pro tlak na míchu zepředu či jejich ohrožení
- izolované a kombinované instability předního sloupce
- může být použito v kombinaci se zadní technikou
- monosegmentálně u diskoligamentózních instabilit
- bisegmentálně u kombinovaných instabilit s tříštivou zlomeninou těla obratle (somatektomie, dekomprese páteřního kanálu)
- při vícesegmentálních etážových zlomeninách, při etážových degenerativních onemocněních
Výhody
- možnost efektivní dekomprese míchy (a. spinalis anterior)
- spolehlivá stabilizace
- standardní technika (různé distraktory), možnost aplikace štěpu v kompresi
- operace v poloze na zádech (anestézie, polohování , menší ztráta krve)
Nevýhody předního přístupu
- Cave poranění: n.laryngicus recurrens, a.carotis, v.jugularis, jícen, horní apex plíce, dno pharyngu
Chirurgická technika
- standardní přístup (zprava/zleva), šikmá až transversální incize kůže, vertikální preparace svalstva (3, 17)
- discize platysmatu, jinak tupá preparace
- odstranění poraněné ploténky nebo tříštivě zraněného těla obratle (úplně či částečně)
- dekomprese míchy (vyšetřovací háček, lupové brýle, mikroskop)
- použití RTG zesilovače v boční projekci
- aplikace trikortikálního kostního štěpu (autogenního, alternativně alogenního, evt.biokeramického nebo kovového, klícky, kombinace)
- možná v kombinaci se zadní stabilizací (28)
- instrumentaria “bikortikální” a “unikortikální”
| Bikortikální technika (2, 10, 14, 20, 30) |
|
|
|
| Unikortikální technika (19, 30) |
|
|
|
|
| napojení šroubů na dlažku musí by být vždy stabilní |
|
|
|
|
| zavedení jen do přední kortikalis |
|
|
|
|
| šrouby standardní délky
|
|
|
|
|
| vrták se zarážkou podle velikosti šroubů |
|
|
|
|
| velikost stupňována
|
| · Biomechanické vlastnosti srovnatelné · Instrumentaria standardizované a technicky vypracované | |||||
Pooperačně
- přední stabilizace není dostatečně stabilní při kombinovaných instabilitách, proto po dobu 4-6 týdnů límec. 1-3 týdny Philadelphia, poté měkký, molitanový. Límec může být sundán pro hygienické potřeby
- ihned začít s izometrickým cvičením
- zvláštní rehabilitace u tetraplegických pacientů (viz standardy pro poranění míchy)
- materiál obvykle se neodstraňuje (titan)
Výstup
- U instabilních poranění mají operační stabilizační výkony jednoznačně výhody oproti konzervativním metodám.
- Operační řešení umožňuje dekompresi nervových struktur a okamžitou stabilizaci, čímž vytvoří podmínky pro časnou rehabilitaci poškozené páteře a zvláště funkce míchy (viz standard “Komplexní ošetření poranění míchy).
- Snížení operačního rizika (úrazová centra, specializovaná pracoviště)
- U monosegmentálních, ani u bisegmentálních instrumentací nerezultuje téměř žádné omezení hybnosti páteře.
- Riziko peroperačního poranění jiných struktur je standardními metodami a instrumentarií minimalizováno
(kanylované šrouby pro stabilizaci dens axis, endoskopie, unikortikální přední implantáty, CT-navigace) - Minimalizace bolestivých pooperačních syndromů (spolehlivá spondylodéza, adekvátní pooperační rehabilitace –adekvátní krční límce
- Rychlá resocializace, zkrácení pracovní neschopnosti, zachovaní pracovní schopnosti
Doporučujeme, aby se operace krční páteře prováděli pouze na pracovištích, kde je nepřetržitě (24 hod.) dostupné personální obsazení a materiální vybavení, které dává možnost zajistit komplexní předoperační diagnostiku, operativu a pooperační péči ve smyslu předchozích standardů, což znamená:
- dostatečný počet halo-aparátů pro iniciální léčbu úrazů a halo-vest pro definitivní ošetření úrazů krční páteře
- přístup k různým druhům krčních límců (molitan, Philadelphia, StiffNeck) a krčních ortézám
- specializovaný operační stůl (tzv. páteřní stůl). Možnost fixace držáku na halo nebo podobné zařízení
- přístup k CT vyšetření v nemocničním komplexu
- dostupnost MRI vyšetření
- integrace do nemocničních komplexů ARO, JIP,
- týmová práce (úrazový chirurg/ ortoped/ neurochirurg s neurologem, internistou, endoskopickou skupinou, neuro-urologem, psychiatrem, psychologem, plastickým chirurgem, hematologem, oftalmologem, sociální službou aj. (viz standardy poranění míchy)
- dva RTG zesilovače na operačním sále ( pro operaci dens axis),
obsluha RTG pracovníkem vhodná - alespoň jedno instrumentarium pro
- operace okzipito-cervikálního přechodu
- stabilizaci dens axis, nejlépe méně invasivní (kanylované šrouby)
- stabilizaci dolní krční páteře ze zadního přístupu
- stabilizaci dolní krční páteře z předního přístupu (unikortikální, ale také bikortikální systém pro řešení komplikací)
- lupové brýle
- moderní elektrokoagulační přístroje
- moderní pooperační oddělení (ARO, JIP) s možností zabránění komplikací (dýchací, dekubity, urologické aj.): turning-beds, speciální matrace, respirátory. (viz standard “Komplexní léčení poranění míchy)
- adekvátní rehabilitační oddělení (ergoterapie , fyzikální terapie)
Literatura
- Aebi M., Nazarian S.: Klassifikation der Halswirbelsäulenverletzungen. Orthopäde 16, 1987, s.27-36.
- Aebi M., Thalgott J.S., Webb J.K. (eds.): AO ASIF Priciples in Spine Surgery. Springer Berlin, 1998.
- Bauer R., Kerschbaumer F., Poisel S., Härle A.: Approaches. V.: R.Bauer, F. Kerschbaumer, S.Poisel (eds.): Atlas of spinal operations, Thieme Stuttgart-New York, 1993, s.1-72.
- Böhm H., Stoltze D., Harms J.: Therapie kindlicher Halswirbelsäulenverletzungen V: K.A.Matzen (ed) Die operative Behandlung der Halswirbelsäule. W.Zuckschwerdt, München, 1994, s. 221-229.
- Böhler J.: Anterior stabilization for acute fractures and nonunions of the dens. J.Bone Joint Surg. (Am): 64, 1982, s.18-27.
- Bonneville J.F., Cattin F.: Radiodiagnostische Übungen. Halswirbelsäule. Springer Berlin, 1990
- Bottle M.J., Garfin S.R., Byrne T.B., Woo S.L.Y., Nickel V.L.: The halo skeletal fixator. Principles of application and maintenance. Clin. Orthop.Rel.Res., 239, 1989, s. 12-18.
- Cline J.R., Scheidel E., Bigsby E.: A comparison of methods of cervical immobilization used in patient extrication and transport. J.of Trauma, 25, 7, 1985, s. 649-653.
- Coe J.D., Warden K.E., Sutterlin C.E., Mac Affee P.: Biomechanical evaluation of cervical spine stabilization methods in a human cadaveric model. Spine 14, 1989, s. 1122-1130.
- Gaudernak T.: Indikationen zur vorderen Spondylodese der Halswirbelsäule mit Block und H-Platte und zur dorsalen Spondylodese mit Hakenplatten. V: R. Szyszkowitz und P.Schleifer (eds.): Verletzungen der Wirbelsäule (Kongreßbericht) Huber, Bern, 1995, s. 140-143.
- Grob D., Magerl F.: Dorsale Spondylodese der Halswirbelsäule mit der Hakenplatte. Orthopäde, 16, 1987, s.55-61.
- Gumpenberg V.S., Claudi B.: Die konservative Frakturenbehandlung der Halswirbelsäule mit dem Halo-Fixateur. Akt. Traumatol., 19, 1989, s. 57-60.
- Hadley M.N., Spetzler R.F., Sonntag V.K.-H.: The transoral approach to the superior cervical spine J. Neurosurg. 71, 1989, s.16-23
- Hohmann D., Liebig K.: Technik der ventralen Spondylodese an der unteren Halswirbelsäule. Orthopäde, 16, 1987, s. 62-69.
- Jeanneret B: Posterior transarticular screw fixation of C1-C2. Techniques in Orthopaedics, 9, 1, 1994
- Jeanneret B.: Posterior rod system of the cervical spine: a new implant allowing optimal screw fixation. Europ. Spine J.,5, 5, 1996, s. 350-356.
- Louis R.: Operative approaches. In: R.Louis (ed) Surgery of the spine. Springer, Berlin, 1982,
- Magerl F., Grob D., Seemann P.: Stable dorsal fusion of the cervical spine (C2-Th1) using hook plates. In: P.Kehr and A.Weidner (eds.): Cervical spine. Springer, Wien-New York, 1987, s.217-221.
- Morscher E., Sutter F., Jenny H., Olerud S.: Die vordere Verplattung der Halswirbelsäule mit dem Hohlschrauben-Plattensystem aus Titanuim. Der Chirurg, 57, 1986, s. 702-707.
- Orozco D.R., Liovett Tapies J.: Osteosintesis en las fracturas de raquis cervical. Revista Othop. Traumatol. 14, 1970, s. 285.
- Panjabi M.M.: Biomechanical evaluation of spinal fixation devices. Part I: A conceptual framework. Spine 13, 1988, s. 1129-1134.
- Robinson R.A., Smith G.W.: Anterolateral cervical disc removing and interbody fusion for cervical disc syndrom. Bull. John Hopkins Hospital 96, 1955, s.223-224.
- Roy-Camille R., Saillant G., Mazel C.: Internal fixation of the unstable cervical spine by a posterior osteosyntheses with plates and screws. The cervical spine. Ed. by The Cervical Spine research Society. Lippincott, Philadelphia, 1989, s.390-403.
- Ross J.S., Bell G.R.: Imaging of the cervical spine. Sem.Spine Surg., 9, 1, 1997, s.17-27
- Sasso R.C., Jeanneret B., Fischer K., Magerl F.: Occipitocervical fusion with posterior plate and screw instrumentation: a long-term follow-up study. Spine, 19, 20, 1994, s.2364-2368.
- Smith M.D., Kotzaar G., Yoo J., Bohlmann H.: A biomechanical analysis of atlantoaxial stabilization methods using a bovine model. C1-C2 fixation analysis. Clin.Orthop.Rel.Res., 290, 1990, s. 285-295.
- Taller S., Suchomel P., Lukáš R., Beran Jr. J.: CT guided osteosynthesis of hangman´s fracture. Abstract 10th European Congress of Neurosurgery, May 7-12, 1995.
- Ulrich C., Wörsdörfer O., Claes L., Magerl F.: Comparative study of the stability of anterior and posterior cervical spine fixation procedures. Arch. Orthop. Traum. Surg., 106, 1987, s. 226-231.
- Vlach O., Kubeš J.: Kombinace anterolaterálního krčního a vysokého transthorakálního přístupu u deformit páteře cervikothorakálního přechodu. Acta chir. Orthop. Traum. Cechosl. 51, 1984, 5, s. 392-395.
- Wendsche P: Současný trend léčení krční páteře. Úraz.chir. 4, 3, 1996, s. 1-34.
- White A.A., Southwick W.O., Panjabi MM.: Clinical instability in the lower cervical spine: A review of past and current conceps. Spine 1, 1997, s. 15-27.
Přehledné monografie
1. Charles R. Clark (ed.): The Cervical Spine. Lippincott-Raven, Philadelphia, 1998
2. Tscherne H., M.Blauth (eds.): Unfallchirurgie. Wirbelsäule. Springer 1998
3. Matzen K.A. (eds.): Die operative Behandlung der Halswirbelsäule W.Zuckschwerdt, München, 1993
4. Bridwell K.H., DeWald R.L. (eds.): The Textbook of Spinal Surgery Volume 1, Lippincott, Philadelphia, 1991
5. An H.S. (ed.): Principles and Techniques of Spine Surgery. Williams and Wilkins, Baltimore, 1998
6. Meyer P.,Jr. (ed.) Surgery of the Spine Trauma. Churchill Livingstone, New York, 1989
Odkaz na standard “Komplexní léčení (Comprehensive care) poranění míchy”
Vypracoval:
Doc.MUDr.Peter Wendsche, CSc.
listopad 1998
Rukopis oponovali
| Prof.MUDr.Otto Vlach |
| DrSc. MUDr. Petr Suchomel |
| Přednosta II.Ortopedické kliniky |
| primář Neurochirurgického oddělení |
| FNsP Brno-Bohunice |
| Nemocnice Liberec |
|
|
|
|
| s doporučením výboru České spondylochirurgické společnosti |
|
|
| prim. MUDr. Jiří Vrzala |
| MUDr. Richard Lukáš |
| Ortopedické centrum |
| Traumacentrum |
| FN Ústí nad Labem |
| Nemocnice Liberec |
|
|
|
|
| prim. MUDr. Tomáš Paleček |
| doc. MUDr. Martin Krbec |
| Neurochirurgické oddělení |
| Ortopedická klinika |
| FN Ostrava- Poruba |
| FN Praha Královské Vinohrady |
|
|
|
|
| MUDr. Jiří Chrobok |
|
|
| Neurochirurgické oddělení |
|
|
| nemocnice “Na Homolce” |
|
|
|
|
|
|
| za výbor České Společnosti úrazové chirurgie |
|
|
| MUDr. Petr Zelníček, CSc. |
|
|
| předseda České společnosti pro úrazovou chirurgii |
|
|
| ředitel Úrazové nemocnice v Brně |
|
|
|
|
|
|
| za Institut postgraduálního vzdělávání pracovníků v zdravotnictví |
|
|
| MUDr. Vladimír Pokorný, CSc. |
|
|
| Vedoucí subkatedry úrazové chirurgie |
|
|